Historie svatební fotografie

Historie fotografie jako takové

Lidstvo bylo odedávna fascinováno touhou zaznamenat a uchovat vizuální podobu okamžiku. To co nám dnes přijde jako naprosto samozřejmé, bylo ješté před pár desítkami let velmi obtížné a před několik stoletími dokonce nemyslitelné. A jak celá cesta za uchováním vzácných lidských okamžiků vlastně začala?

Starověk a Camera Obscura

Zařízení na promítání obsahu - Camera Obscura Prvním pokusem o práci s obrazem byl vynález zvaný Camera Obscura což v překladě z latiny znamená „temná komora“ nebo také „dírková komora“. Přitom už v 5. století př. n. l. čínský filozof Mo Ti popsal vznik obrazu po průchodu světla malým otvorem. Už on věděl, že předměty odrážejí světlo všemi směry a že světlo odražené od horní části předmětu vykreslí spodní část obrazu. Další popisy tohoto jevu se objevují v čínských pramenech z 9. a 10. století. A jak vlastně zařízení Camera Obscura fungovalo? Jedná se v podstatě o schránku libovolné velikosti, která má v jedné stěně otvor. Světlo z vnější scény po průchodu otvorem dopadne na konkrétní místo na protější stěně. Tento vynález s oblibou používali například malíři, kteří mohli na plátno promítat obraz a obkreslit jej. Z grafické předlohy pak mohl malíř obraz replikovat.

Středověk a pokroky

V 17. století došla camera obscura značného rozšíření. Dírka byla zvětšena a osazena čočkou, což zvýšilo jas obrazu a samotná místnost mohla mít také formu stanu či přenosné skříně. A když roku 1620 Jan Kepler, který je mimochodem považován za autora samotného termínu camera obscura, vyvinul přenosnou verzi tohoto přístroje, dostali malíři krajináři do rukou pomůcku, která jim usnadnila práci. V 19. století pak byly zatemněné místnosti určené k pozorování obrazů stavěny pro zábavu i poučení leckde po světě. Některé z nich se zachovaly dodnes. Pokud třeba zavítáte do Edinburghu, jednou z atrakcí města je camera obscura přímo na Kálovské míli. Obraz města je tu přes čočku a zrcadlo promítán na stůl v zatemněné místnosti. Camery obscury byly stavěny i ve 20. století.

Novověk a první opravdové fotografie

Promítáno obrazu na zeď bylo fascinující, ale zároveň velmi nepraktické. Lidé toužili po praktičtějším řešení. Takový pokrok učinil až v 19. století francouzský vynálezce Joseph Nicéphore Niépce. První snímek na vyleštěné cínové desce pokryté petrolejovým roztokem asfaltu vznikl v jeho experimentálním fotopřístroji a čas expozice byl celých osm hodin za slunného dne. Problémem byl především extrémně dlouhý čas, díky kterému toto řešení vedlo do slepé uličky. Niépce se ale nevzdal a společně s umělecem Jacquesem Daguerrem zdokonalili existující proces na bázi stříbra. Nakonec se přišlo na to, že pokud se stříbro nejprve vystaví jódovým parám, pak snímek exponuje a nakonec na něj nechá působit rtuťové výpary, získá se viditelný a nestálý obraz. Ten lze pak ustálit ponořením do slané vody.

Moderní dějiny

K popularizace a rozšíření fotografie došlo ke konci 19. století kdy George Eastman vyrobil první fotografický film. Tím zbavil fotografy nutnosti sebou nosit fotografické desky a zásoby nebezpečných chemikálií. 20. století zaznamenalo nejdynamičtější rozvoj fotografie. V roce 1925 byl na trh uveden fotoaparát Leica, používající 35mm film, který se od té doby stal standardem maloformátové fotografie. Deset let poté byly na trh uvedeny i barevné filmy. V šedesátých letech se podařilo firmě Polaroid vyvinout emulzi, která umožňovala vytvářet barevné snímky bez nutnosti další zpracování, takže se obraz na fotografii objevil pár vteřin po vyfocení.

Jak to bylo se svatební fotografií?

První svatební fotografie Ještě před tím, než existovala fotografie, byly svatební okamžiky zaznamenávány malíři do obrazů. Tuto pracnou a nákladnou formu záznamu si však mohl dovolit málokdo. V okamžiků prvních experimentů s fotografií byly nejčastěji fotografovány právě svatební obřady jako ten nejdůležitější okamžik lidského života. Kvůli potřebě velkého množství fotografického vybavení však svatební fotografie často vznikaly spíše v ateliérech než přímo na místě obřadu. Až s vynálezem fotografického filmu se svatební fotografové mohli pohodlně dostavovat na místo svatby. Dalším nepříznivým aspektem byla vysoká cena za svatební foto odvíjející se od nákladných fotografických materiálů a chemikálií. Jedna z prvních zaznamenaných svateb byla ta královny Viktorie s princem Albertem v roce 1840. Zajímavý je i vývoj v zaměření pozornosti na jednotlivé fáze svatebního dne. Původně se fotograf soustředil především na vyhotovení jednoho svatebního portrétu a práce byla hotová. Postupem času přestala jedna svatební fotografie stačit a rozmohla se móda a obliba kompletních svatebních alb, které zachycovaly stále více ze svatebního dne. Na svatebních fotografiích se začaly objevovat hostiny i svatebčané.

 

Dříve jeden portrét, dnes přes 500 fotografií!

V dnešní době se k záznamu svateb používají převážně digitální zrcadlovky, které nabízí komfortní digitální záznam na paměťová média. Zároveň umožňují pohodlnou kontrolu nastavení expozice i dalších parametrů. Záznam celého svatebního dne je díky obrovskému pokroku ve foto technice více než obvyklý a je to tak dobře. Každý okamžik svatby sí zaslouží být zaznamenán a proto jsem připraven nabídnout více než 500 svatebních fotografií z Vaší svatby.