Svatební proslov

Svatební proslov Svatební proslov je takový typ veřejného vystoupení, na které je třeba se dostatečně dobře připravit. Rozhodně se nedoporučuje mluvit tzv. spatra a doufat že vás pod tlakem ticha a čekajících svatebčanů políbí zázračná rétorická múza. Trapné chvíle, kdy řečník neví co má říct, určitě na své svatbě netouží mít nikdo.

Kdo má vlastně mluvit

Podle tradic a starých obyčejů se slova ujímá ten, kdo se významným způsobem podílí na financování celé svatby. Často tak role svatebního řečníka připadne otci nevěsty. Dalšími důležitými osobami, které by měly počítat s vlastním veřejným vystoupením jsou nevěsta, ženich a často také svědci. Samotný obsah proslovu není obecnými svatebními zvyklostmi nijak vymezen a řečník tak má volnou ruku ve výběru témat. Ve svatebním proslovu se běžně vyzdvihují kvality obou novomanželů, vzpomíná se na to, jak se seznámili a jak dlouho jejich vztah trvá. Často také není od věci přidat do proslovu nějakou zajímavou a veselou historku. Ideálně by měl být svatební proslov ukončen přáním novomanželům hodně štěstí, zdraví i lásky na jejich společné cestě životem. Proslov se samozřejmě bude vždy lišit právě podle toho, jestli jej pronáší otec nevěsty, manžel nebo svědkové.

Proslov otce nevěsty

Otec nevěsty by v tradičním a běžném pojetí svatby měl pronést svatební proslov jako první. Často to totiž bývá právě on, kdo platí celou svatbu nebo velkou část svatebních nákladů. Otec nevěsty by měl na začátku své řeči přivítat všechny hosty. Poté může vyzdvihnout kladné vlastnosti své dcery a vzpomenout nějakou zajímavou historku z jejího dětství. Mělo by se však jednat o takovou historku, která vyzdvihuje její přednosti. Není-li na svatbě přítomen otec nevěsty, může ho v projevu zastoupit nevěstin příbuzný mužského pohlaví, např. bratr, dědeček nebo strýc nevěsty.

Proslov ženicha

Ženich by ve svém proslovu měl především děkovat 🙂 A to nejen svým rodičům ale i rodičům nevěsty. Hodí se zmínit, že nevěstu dobře vychovali a poděkovat i za to, že mu dovolili ji pojmout za manželku. Ženich ve své svatební řeči nesmí zapomenout ani na družičky, svědky a svatebčany. Je také dobré vzpomenout na rodinné příslušníky z obou stran, kteří se nemohli z nějakého závažného důvodu svatby účastnit. Na konci proslovu by měl ženich představit svědky a předat slovo svému svědkovi.

Proslov svědka ženicha

Svatební řeč svědka ženicha by měla začít poděkováním ženichovi za důvěru, kterou do něho vložil. Často bývají svědky nejlepší přátelé nebo sourozenci či další členové užšího rodinného kruhu. Proslov svědka by měl zahrnout nějaký příběh či veselou historku, kterou prožil společně s přítomnými novomanželi. Řeč svědka může být celkově uvolněnější než ty předchozí, je možné zmínit nějaký vhodný vtip o manželství. Konec proslovu patří přípitku a přání novomanželům hodně štěstí, zdraví i lásky.

Proslov nevěsty

Svatební řeč z úst nevěsty není v žádném případě povinná, přesto může takové gesto působit velmi pozitivně. Nevěsta by ve svém proslovu měla poděkovat všem svatebčanům za účast na její svatbě a po té krátce vzpomenout, jak se se svým vyvoleným seznámila. Může také zmínit nějakou historku z jejich společného života.

O čem určitě nemluvit

Některé věci by měly za každých okolností zůstat před zvýdavýma ušima svatebčanů utajeny. Svatební řeč by v žádném případě neměla kritizovat, vyčítat nebo připomínat nevhodnou minulost ženicha nebo nevěsty. Určitě není dobré zmiňovat intimnější zážitky ze zbližování novomanželů. Pokud je proslov pronášen v tradiční moment u svatební hostiny, je třeba například vynechat vzpomínky na nevolnost nevěsty během návštevy zábavního parku nebo střevní obtíže ženicha při posledním výletu. Vše samozřejmě závisí na přítomném publiku, ale pokud si nejste jisti, raději se držte strohého výše zmíněného schématu.

Svatební proslov a etiketa

Etiketa jasně stanovuje, kdy a jak pronést svatební proslov, a proto vězte, že podle etikety začíná svatební hostina proslovem a nikoli předkrmem. Řečník vstává v momentě, kdy je všem na stůl naservírován předkrm. Všechny zúčastněné svatebčany požádá o pozornost tradičním poklepáním nože na prázdnou skleničku. První řečník zpravidla bývá otec nevěsty, dalším řečníkem je ženich, potom ženichův svědek. Proslov nemá být nikdy dlouhý, hosté se přišli bavit, nepřišli na přednášku. Přípitek či chcete-li svatební proslov se nesmí číst z papíru, řečník ho musí umět zpaměti. Na závěr by měl pozvednout číši šampaňského a vyzvat k přípitku.